Film Festival Pisek

Pisek

Kavárna U Vavřiny:

Projekce němého filmu v doprovodu klavíru: Promítání němého filmu za doprovodu světoznámého skladatele a hráče na piano Gerharda Grubera. Tento hudebník doprovází němé filmy na klavír již od roku 1988 a má za sebou vystoupení v Japonsku, Novém Zélandu či ve Francii.

Silent film projection with piano accompaniment by worldwide famous musician Gerhard Gruber. This musician accompanies silent films since as long ago as 1988 and has already performed in such countries as Japan, New Zealand or France...

*****

Gerhard Gruber: klavírista ve tmě

(Der Pianist im Dunkeln)

Meeting Hollywood director Ivan Passer and his wife Anne

Interview mit der Zeitung Právo:

Seit zwanzig Jahren lebt Gerhard Gruber vom Stummfilm

Im Rahmen des Studentenfestivals in Písek fand am Mittwochabend eine Sonderveranstaltung statt. Der Österreicher Gerhard Gruber kam, um den legendären Film Metropolis von Fritz Lang mit seinem Klavierspiel zu begleiten. Kurz davor, bevor er sich vor die Leinwand setzte, gab er der Zeitung Právo ein kurzes Interview. Nach dem Film wurde seine Leistung mit einem stürmischen Applaus und standing ovations belohnt.

9.10. 2008

Kann man einen Film begleiten, ohne diesen vorher zu sehen?

Es ist natürlich gut, wenn man über die Filme zumindest Grundinformationen hat. Die Mehrheit der Filme aus meinem Repertoire sah ich mindestens zweimal. Aber dieses Wissen hilft nicht viel beim Spielen. Hinter dem Klavier ist es besser, nicht nachzudenken, denn die Gedanken behindern einen.

Ist Ihr Spiel bei demselben Film immer gleich?

Metropolis, das heute am Programm steht, begleitete ich vor ein paar Wochen in Österreich. Aber diese Vorstellungen werden ganz anders. Auch deshalb, weil die Handlung auf der Leinwand zwar identisch ist, aber das Publikum und die Umgebung immer anders sind.

Dann greifen Sie also immer zur Improvisation...

Ja, das ist die Basis meiner Arbeit. Das Begleiten von Stummfilmen ist ein großer Adrenalinschub.

Gibt es eine Art von Filmsituationen, die sich schwerer begleiten lassen als andere?

Szenen, in denen wenig Bewegung und wenig Emotionen sind.

Sie haben mit dem Spiel ihrer Finger auf der Klaviatur an die 400 Filme belebt. Ist gerade Metropolis von Fritz Lang für Sie irgendwie besonders?

Es wird Sie vielleicht nicht überraschen, wenn ich sage, dass der Film, der gerade am Programm steht, immer der besondere ist. Ehrlich gesagt, weiß ich nicht mal, welche Version von Metropolis hier ausgewählt wurde, gewöhnlich nimmt man die zweistündige. Sie ist physisch ziemlich anstrengend, denn sie bietet immer neue und neue dramatische Ausgänge.

Wie kamen Sie eigentlich zu diesem Beruf?

Es ist bereits zwanzig Jahre her. Ich weiß nicht mehr, wie es genau dazu kam, wahrscheinlich hatte es keinen besonderen Grund oder Anlass. Oder doch... Sie müssen wissen, ich verbrachte meine Jugend in einer Internatschule. Es war keine glückliche Zeit gerade, der einzige Lichtblick war jeder Sonntag, als man uns Stummfilmgrotesken zeigte - z.B. Laurel und Hardy. Die Leinwand war damals für mich eine Art Fenster in die Freiheit. Und schließlich landete ich auch dabei.

(Übersetzung ins Deutsche: Hana Blahová)

*****

Original:

Gerharda Grubera živí němé snímky už dvacet let. foto: Ondřej Herold

V rámci píseckého studentského festivalu se ve středu večer uskutečnila výjimečná akce. Legendární film Fritze Langa Metropolis přijel svou klavírní hrou doprovodit Rakušan Gerhard Gruber. Těsně předtím, než usedl před plátno, poskytl Právu krátký rozhovor. Za svůj výkon byl o dvě hodiny později odměněn hromadným bouřlivým potleskem ve stoje.

9. 10. 2008 10:18

Lze hudebně doprovázet snímek, aniž byste ho předtím viděl?

Je samozřejmě dobré, mít o něm alespoň základní informace. Většinu filmů ze svého repertoáru jsem nejméně dvakrát zhlédl. Ale ona ta znalost potom při hraní moc nepomáhá. Za klavírem je lepší nepřemýšlet, protože myšlenky vás hrozně zdržují.

Je vaše hra při stejném filmu vždy stejná?

Metropolis, který je na programu dnes, jsem hrál i před pár týdny v Rakousku. Ale ta dvě představení budou úplně jiná. Taky proto, že dění na plátně sice může být identické, vždycky se však liší publikum i prostředí.

Takže pokaždé saháte k improvizaci…

Ano, to je podstata mé práce. Doprovázení němých snímků je velký adrenalin.

Existuje typ filmové situace, který se vám doprovází hůř než ostatní?

Scény, kde je málo pohybu a málo emocí.

Už jste svými prsty na klaviatuře oživil na 400 filmů. Je zrovna Metropolis Fritze Langa pro vás výjimečný?

Asi vás nepřekvapím, když prohlásím, že výjimečný je pro mne vždycky ten snímek, který je zrovna na programu. Já popravdě ani nevím, kterou verzi Metropolisu tady vybrali, obvykle hraji dvouhodinovou. Je poměrně fyzicky náročná, jelikož nabízí stále nová a nová dramatická zakončení.

Jak jste se vůbec k tomuhle povolání dostal?

Už je to dvacet let. Ani nevím, jak se to přesně stalo, asi to ani nemělo žádný zvláštní důvod či předehru. I když přeci jen… Víte, já trávil mládí v internátní škole. Nebylo to zrovna šťastné období, jediný světlý okamžik nastával každou neděli, kdy nám pouštěli němé grotesky – například Laurela a Hardyho. Plátno bylo pro mě tehdy jakýmsi oknem ke svobodě. A nakonec jsem u něj také skončil.

Zbyněk Vlasák,Právo